Rok 1981. Baby Téra v mámině náruči. Lhotský les na Praze 4, kde jsme bydleli. Rok 1984, Lhotka na Praze 4. Olbramovická ulice a náš milovaný gauč. Spokojená Téra. Takhle mě v roce 2004 ostříhala hvězdná Petra Měchurová. Právě se začínala točit Balírna. Produkce chtěla super účes pro moderátory a já měla jedinou prosbu: Ať mi to neleze do očí a je to jednoduché na údržbu. Paní kadeřnice mi vzala většinu vlasů a na hlavě vytvořila tohle. Většinu natáčení jsem strávila s culíkem a sponkou. Tohle je v DOXU (cca 2007). Studentka FHS UK a VOŠ publicistiky lapená do změti slov.Zhruba rok 2010. Úsměv mi z tváře nezmizel, jen už je dnes částečně umělý. Bohužel i já se pyšním implantáty. Zubní šestky dole jsou zcela umělé. Tady je ještě šance prohlédnout si ty pravé.2010. Takhle jsem chodila tehdy pořád. Moje nejoblíbenější kalhoty se dvěma pásky dole a dvěma nahoře. A kytičkovaný tričko z Paříže mám doteď. Tady nevím, co dělám. To fotil Petr Krupička (fotograf Balírny) a nejspíš plním jeho pokyny.Moc důležitá fotografie. Všimněte si prosím šály, která měla 3,5 metru. Upletla jsem ji sama, abych mohla poletovat po Praze jako správný inťouš. Další nepřehlédnutelný fakt je moje absentující poprsí. Málo kde je to takhle pěkně vidět. Alespoň je to důkaz, že je fotka bez retuše. Pač to bych tam měla minimálně polovinu toho, co tahám na hrudi dnes.2008 Křest mojí knížky Pohádky ze zoologické zahrádky. Moderoval ho Zdenda Podhůrský, vedle něj stojí Pavlík Dvořák z tehdejšího nakladatelství XYZ (dneska velký šéf divadelní společnosti Pantheon), můj milovaný Milan Šteindler (ten nesmí chybět nikdy nikde a všechny moje akce se datují podle toho, jestli má ten den čas), Richard Čermák (autor fotografií zvířat v knížce) a moje tehdejší velká kamarádka a inspirace Eva Jasanovská. Chybí tu Lída Švihlíková, která byla autorkou ilustrací a přišla pozdě, protože si myslela, že se sluší chodit na křest knížky tak o hodinku až dvě později, kdy už tam jsou i nějací lidé. Většina už tou dobou byla pryč. Křest knížky holt není školní party. A novináři nepočkají.2008, Šteindler a Smyczek.To je jedna z milionu zájezdovek. Podle kostýmu tuším, že Dívčí válka a podle úsměvu si myslím, že Ctirada hraje zrovna Míra Šimůnek.Přesný rok nevím, ale vím, že to fotila i aranžovala Jana ze Jsem žena. To je moc zajímavej projekt. Koukněte se na to!A tohle fotil Vavřinec Menšl! A styling, jak se pěkně říká, tomu dělala Jana Khalifa. Z toho focení tehdy vznikla celá série moc pěkných fotek, které bych zaručeně měla mít někde v počítači. Jestli si vzpomenu, přidám je!Tak tohle je jednoznačně zretušovaná fotka. Ksicht ještě možná nechali vyžehlený jen světlem, ale takhle velká prsa jsem v té době určitě neměla. To mám až teď. Nám totiž v ženské rodinné linii rostou až později. Třeba máma, ta má dneska snad už šestky. A přitom byla kdysi dávno, za časů hluboké totality, téměř plochá. A taky mě někdo jaksi zeštíhlil, což je patrné, když se zadíváte na ty křížky na žbrndlení. Jeden je ohnutý. Tady mi přejeli obličej žehličkou a myslím, že i nos mi trochu vyměnili s někým jiným. Měli mi spíš vyprat ten kabát.Tohle je buď Petřín nebo Eiffelka. Asi spíš ta Paříž. To byla moje léta studií filosofie na Uni v Poitiers a v Paříži. DOX. To poznám hned. Válím se tam asi proto, že mi to připadá děsně pankáčské. Každopádně koukám, že mám moje tehdy velmi oblíbené boty. Nosila jsem je do totálního rozpadnutí.A to je Paříž. Tohle prosím pěkně fotil můj muž. Hodně jsem tehdy pracovala. Dnem i nocí. Denně. S mým mužem jsem chodila teprve pár týdnů. Chtěla jsem mu svou absenci nějak vynahradit. Romantickým prodlouženým víkendem v Paříži (13.-15.11. 2015). Ano, tušíte správně, byli jsme přímo v centru teroristického útoku, kde zemřelo 137 lidí. Zatímco já říkala muži, ať se uklidní, že to je určitě jen hlasitý ohňostroj, protože v Paříži to prostě žije, můj muž byl přesvědčen, že se v podniku vedle nás střílí a vynutil si náš odchod do hotelu. Střílelo se.Londýn. 2015. Hlavu mám plnou svého románu Holka Drzá, který vyšel následující rok.Holandsko. Přestupní stanice v jednom z mnoha letů do Ameriky. Londýn.Londýn.Srí Lanka 2016, nejkrásnější vlny ever, i když tady se zrovna zdá oceán klidný.Afrika (2013). Kde přesně, nevím, ale tu vodu za mnou bych určo nepila.Tunisko, 2015.Tohle je někde v Asii. Pamatuju si, že mě hrozně bavilo se na tom místě fotit, dokud jsem nezjistila, že za mnou jsou stepní krávy a pode mnou krokodýl. Tohle není ZOO ani safari. To jsme šli na procházku.
Comments are closed