Znáte to, když do něčeho významného šlápnete a ono se vám to nalepí na botu a drží se to s vámi kamkoliv zamíříte? Tak já mám takhle nalepené moderování. Moderátorský televizní úspěch mi v Česku zavíral dveře k tomu o co jsem opravdu stála. Proto bylo potřeba vydat se ven, za hranice Terezy-moderátorky a vydat se cestou Terezy neznámé a velmi šťastné, protože mohla konečně naplno rozvíjet tvorbu, o kterou stála mnohem více – hraní a psaní.
Moderování…. moje doslova a do písmene prokletí. Od dob Balírny (2004/5), kterou jsem měla moc ráda, dostávám denně jednu evidentně naprosto zásadní otázku: Jak je to se mnou a moderováním. 15 let se mu soustavně bráním zuby nehty. Jsem tvůrce a tak trochu divoch – éro. Moderovat pro mě bylo asi jako jít na jógu. (Radek Holub mi před pár lety vysvětloval velmi sugestivně, že jóga je něco naprosto mimořádného. Nevěřila jsem mu, ale jeho přesvědčivá slova se mi neustále vracela.) Jóga i moderování byli pro mě zkrátka něčím tak absurdním, co když přeci jen zkusíte, tak se musíte jít v průběhu vyběhat do rohu, abyste se prostě alespoň trochu realizovali. Ale člověk míní a život mění. I mě se tohle vzdorné nastavení v posledních dnech hodně změnilo. Stala se mi spousta zvláštních událostí, které mě naučily užívat si i klidné dynamiky života. Dnes velmi čerstvě miluju jógu (a jsem Radkovi velice vděčná, že se mě kdy pokoušel přesvědčit o její smysluplnosti v lidském životě) a občas přemýšlím, že se i k tomu moderování možná jednou vrátím. Zatím mám naštěstí jiné práce spoustu a dokud ke mě bude přicházet a bude zajímavější než nabídky na moderování, dám přednost jí. Určitě ale nebudu objíždět akce, rauty a estrády. Odpusťte mi, ale tuto práci opravdu ze srdce ráda přenechám jiným. Reálnější představa je spíše pořad v rozhlase či televizi.
Tedy zásadním rozdílem je, že po patnácti letech jsem vůbec schopná uvažovat o začlenění moderování do svého života. To je dost možná rozdíl od toho, co jste si o mě mysleli. Zkusím to nějak jednoduše vysvětlit v dalších řádcích.
Kontinuálně jsem moderovala v televizi pouze jeden jediný pořad, který byl o seznamování a jmenoval se Balírna. Mým kolegou spolumoderátorem byl Libor Bouček. Těžko byste hledali dvě rozdílnější osobnosti. Libor by se tehdy dal označit za klasického byznysáka, já za artovku. Ještě před ukončením natáčení Balírny jsem dostala spoustu nabídek na moderování a soustavně je i nadále dostávám v průběhu let. Některé byly naprosto šokující (jako například moderovat počasí nebo ranní sportovní show v Londýně – o obojím příliš nevím a tak mi přišlo zvláštní, že bych se měla najednou stát specialistkou na větry a puk), jiné velice lichotivé (jako například publicistický pořad typu Událostí, kde jsem vedle moderování mohla přinášet i vlastní témata a podílet se na i na jednotlivých reportážích). Skvělé nabídky většinou přicházely nevhod. Nejčastěji po přistání letadla v New Yorku, kde jsem měla přesně rozplánovaný minimálně půlrok a televize mě v Česku toužila mít ideálně zítra. Za dobrou a rozumnou nabídkou bych se byla vrátila i z toho letiště, ale přiletět zpět do druhého dne z NYC je jaksi díky časovému posunu nesmysl.
Před Balírnou jsem moderovala večerní talkshow na Zlaté Praze a poté ranní show na Fajn rádiu. Večery jsem ale klasicky trávila v divadle a i na zkoušky mi to skvěle vycházelo. Moderování jsem nikdy nechtěla vykonávat jako hlavní činnost a od roku 2005, kdy TV Prima natáčení Balírny ukončila a nahradila ji aktuálnějšími formáty jako byli Vyvolení a různé realityshow o vaření, kterým tehdy vévodila výrobní společnost Petra Lesáka (ten se mimochodem také po úspěchu pořadu Prostřeno rozhodl jít zcela jinou cestou). Hezkým paradoxem je, že se o mě právě Petr vyjádřil naší společné kamarádce, že jsem pro něj dodnes jednou z nejlepších moderátorek, díky tomu, že prý mám všech 5-pé a pohoršoval se nad tím, že nikde nic nemoderuji. Nevím, co má být těch 5-pé, ale vím, že jí to řekl ve stejném týdnu, kdy jsem naopak já hodnotila jeho jako jednoho z nejschopnějších a nejpreciznějších producentů a pohoršovala se nad tím, že tak šikovný člověk se vydal jinou cestou. A nejkrásnější na tom je, že jsme tohle hodnocení vyřkli oba nezávisle na sobě, bez toho abychom se osobně znali a nějak se vzájemně toužili vlichotit do přízně. Prostě jako pikantní drb. Ano, kdyby se Petr Lesák vrátil ze svého bagetového vyhnanství, s ním či pro něj bych moderovala hned.
Pokud se kdy ještě k nějakému moderování vzchopím, bude to velmi pravděpodobně proto, že se nechám strhnout a v tom nejlepším slova smyslu infikovat někým skutečně šikovným, kdo vytvoří vlnu tvůrčího entuziasmu. Například takovou vlnu, jakou kdysi na Nově zvedla producentka Lenka Hornová. Nebo takovou, jakou jsme zažili s populárně- naučným projektem Odhalení v ČRo. Tedy, nemusím se nutně zahrabat ve vědě či publicistice, klidně to může být zábava velmi pokleslé úrovně, ale určitě do celé takové spolupráce musím být zapálená na maximum.
Balírnu opakují téměř každý rok na některém z programů TV Prima. Formát je to už stařičký jak metuzalém, a celkem právem dnes schytává ty nejstrašnější recenze. Tehdy to byla pecka. Novinka. Něco úplně jiného. Pro mě, pro celý tým a především pro diváky. Jediný sestřih, který jsem takhle rychle našla je patřičně příšerný. Nicméně, ať víte alespoň o čem je řeč.